Historie

Dle oficielního schématismu CČSH byl Husův sbor Církve československé v Cítolibech založen již roku 1924. Od roku 1921 zde však působil farář Jakub Havlíček a to až do roku 1925. Poté byla náboženská obec krátce administrována z Loun a to až do roku 1929, kdy nastoupil do služby farář Eduard Globočník. Toho v roce 1931 vystřídal Antonín Javorský, který zde působil až do roku 1946. Jméno faráře, který následoval jistě není nutné v Cítolibech připomínat. Byl to Ladislav Kozel, který organizoval nejrůznější společenské aktivity v době, kdy to nebylo v naší tehdy lidově demokratické vlasti zcela běžné. Někteří bratři a sestry na něho vzpomínají dodnes. Od roku 1962 jej na dlouhá léta nahradila Milena Beranová, jedna z prvních žen, které se staly farářkou. V šedesátých a sedmdesátých letech vedla vedla mládež nejen v Cítolibech, ale i v Lounech. Pořádala spoustu výletů po bratrských náboženských obcích. Za doby jejího působení byla v roce 1965 vybudována nynější modlitebna, která vznikla rekonstrukcí stodoly sloužící jako výkupna zeleniny. Po její nedávné smrti v roce 2003 je obec administrována z Loun nejprve bratrem kazatelem Ivo Šimůnkem z Peruce a poté bratrem farářem Jurajem Dovalou z Loun za pomoci pastoračního asistenta Ing. Ivo Krause. Od 1.3.2006 přešla obec pod správu lounské sestry farářky Mgr. Heleny Smolové, které pomáhá pastorační asistenka a studentka Husova Institutu Teologických Studií sestra Jana Blábolilová.

Náboženská obec měla v padesátých letech 3300 členů a dnes jich zůstává odhadem 340. Přifařené politické obce byly: Bedřichovice, Břinkov, Blšany, Brloh, Brodec, Cítoliby, Divice, Hořany, Hříškov, Hvížďalka, Chlumčany, Líšťany, Ročov, Senkov, Kocanda, Smolnice, Úlovice, Nová ves, Vlčí, Zbrašín. Za dobu své existence měla několik bohoslužebných středisek a to v Blšanech, Divicích, Chlumčanech, Líšťanech, Ročově, Senkově a Vinařicích. V současné době bohoslužby probíhají již pouze v Cítolibech.

Odkaz všech obětavých lidí dříve tvořících řady místního církevního společenství si připomíná místní náboženská obec každoročně při vzpomínkových bohoslužbách.

Zvlášť významným způsobem je zdůrazněn odkaz již zesnulého kněze ThDr. Ladislava Kozla, který v tomto sboru sloužil v těžkých letech 1946-1961, ale stále zůstává v paměti mnohých věřících. Sám ve svých pamětech charakterizuje Cítoliby takto: "Nevelké městečko jižně od Loun, spíše velká vesnice, ale skrývá v sobě tolik krás a to především po stránce kulturní. Svou roli zde sehrála církev, což je k její cti.

Působil zde pěvecko-zábavní spolek za nemalé účasti muzikantské rodiny Šestáků, po léta jej řídil učitel K.David. Svým repertoárem zajišťoval náboženský život v obou církvích o vánocích, velikonocích, apod." V době jeho působení stáli v čele náboženské obce statkáři, kteří věci dodali určitou váhu, ale práci většinou vykonávali obětaví bratři, zaměstnanci ČSD, jako bratr Lipert, V.David, F.Rybka, F.Zachariáš z Chlumčan, Bláha, K.Kopta, K.Plzák, K.Podskalský a další, všichni věnovali celé církvi svou víru a své srdce.

Ladislav Kozel také vzpomíná na dobu, kdy působil jako oraganizační vedoucí kazatelských kurzův Nové vsi nad Nisou. Zvláště pak na na ideovou vedoucí kurzů ThDr. Anežku Ebertovou a na sestru Fikejzovou, Vajsarovou, Kociánovou, Mikuleckou, dále pak na profesory Dr. Lence, Dr. Horského, Dr. Trtíka, Dr. Mánka, ad. Z kamarádů pak na Ladislava Kopeckého a na Láďu Hradila. Ladislav Kozel sloužil také ve Vinoři a na Kladně. Ze služeb odešel ekonomicky a psychycky vyčerpán v roce 1961, kdy k 30. listopadu byl církvi zrušen pronájem kaple na cítolibském zámku. To spolu s předchozím zákazem konání bohoslužeb na několika školách zcela ochromilo činnost místního Husova sboru. Jeho dílo však nezaniklo. I po svém odchodu, který si po celý život vyčítal, náboženská obec žila dál. V následujících letech přišlo politické uvolnění, během něhož si členové sboru brigádnicky přestavěli z vlastních peněz zakoupenou stodolu na modlitebnu.

Významnou měrou k tomu přispěla nedávno zesnulá farářka Mgr. Milenu Beranová. Ta zdejšímu Husovu sboru zasvětila 41 let své kněžské služby. CČSH koná bohoslužby za všechny ty, kteří nás předešli na věčnost. Pro znalce křesťanské věrouky připomínáme, že nejde o modlení se za mrtvé, ale jde o opravdu důstojnou vzpomínku na naše drahé zesnulé. Zveme všechny ty, kterým není lhostejný odkaz svých rodičů, prarodičů, rodinných příslušníků a přátel. Přijďte si zavzpomínat a vyslechnout dobrou zprávu o lásce, naději a věčnosti.